Moni C.

Píše se rok 2008, je mi 23 let, je srpen, obrovské horko a já sedím na špinavé zemi před nemocnicí ve 20 miliónovém městě... celá se třesu, pláču, nevidím v ničem smysl, jakoby se zhroutil svět... tehdejší partner, skvělý člověk, který se ještě pár dní dozadu radoval ze života, je najednou pryč. Nehoda na motorce byla tak vážná, že ji nepřežil. A já ničemu nerozumím... cítím se provinile - říkám si, že kdybych v to ráno jela s ním jakože jsem právě měla, tak by se to určite nestalo. Ale už je pozdě a nejde to vrátit zpět.
 
Život jakoby se najednou úplně zastavil.
 
Tahle zkušenost pro mě byla velmi dramatická a určitým způsobem transformující, ale ani zdaleka jsem v té době ještě nedosáhla vyššího stavu vědomí. Je to každopádně příběh, který se učím vyprávět, protože vím, že tím mohu pomoc spoustě lidem nabrat síly a i přesto, že zažili dramatickou životní událost, mohou najet na novou cestu, častokrát překvapivě právě velmi úžasnou, která pak nakonec začne dávat čím dál větší smysl.

 
JAK TO ALE BYLO OD ZAČÁTKU?
 
Jako malá jsem byla velmi, opakuji VELMI stydlivá, mluvila jsem jenom doma a byla jsem tzv. "mamiňák." V 7 letech se mi po těle objevilo vitiligo, úbytek pigmentu (bílé fleky po těle) a to hodně ovlivnilo můj život, zpočátku velmi negativně, dnes už chápu PROČ a jsem za to vděčná. V 16 letech jsem se odstěhovala z rodného města a tím nastartovala svou školu života. Vystudovala jsem Cestovní ruch, protože jsem už od páté třídy toužila po tom stát se delegátkou. A tak jsem si to splnila.

Touha jít do světa byla hodně ovlivněna mým dětstvím a skvělou "školou" našich rodičů. Od mala jsme jako děti chodily pomáhat do rodinné firmy, kde jsem se naučila tvrdě pracovat rukama a takzvaně OD - DO. Ve 13 letech jsem si uřízla kousek malíčku na nářezáku při krájení šunky pro zákaznici... jj taťka má masokombinát a hádejte co - Moni skoro vůbec nejí maso. 
 
Tahle zkušenost mi kažedopádně moc pomohla k tomu mít jasno v tom, že chci od života víc.

V 21 letech jsem si splnila svůj velký sen o návštěvě Californie a strávila jsem necelý rok v Los Angeles, kam jsem odletěla jako aupair s minimální znalostí AJ. Skvělá antikoncepce a jazykovka. Moje angličtina se jednoznačně posunula vpřed a to díky tříletému Alecovi, o kterého jsem se starala a on mě opravoval při čtení pohádek.
 
Tam se ve mě probudila myšlenka, že až jednou budu mít děti, tak chci taky podnikat jako Alecova maminka Amrita, která byla mým podnikatelským vzorem, ale rodičovským naopak vůbec... praktický cizí holka se starala o jejího syna, protože ona musela řešit byznys. Přiznávám se, že jsem měla celkově dost negativní postoj k podnikání od dětství, kdy jsem viděla našeho taťku podnikatele stále ve stresu a také neměl zrovna moc času na nás. Ale Amrita tenkrát ve mě něco probudila, nějakou touhu... začala jsem snít o tom, jaké by to bylo úspěšně podnikat a zároveň mít ČAS na své dítě. Teď se usmívám a říkám si, že jak to do sebe všechno pěkně zapadá.
 
Další čtvrt rok jsem strávila v Řecku letní brigádou. Pak jsem šla studovat na Vysokou školu v Praze, čistě proto, že to byl asi trend v té době, dodnes to nedokážu objasnit, byla jsem tak trochu ztracená a nevěděla jsem co se životem.
 
Další léto jsem získala první zkušenost s prací mého vysněného delegátství. Zanedlouho přišel krach cestovní kanceláře - o téhle situaci jednou napíšu knihu, to byl další velký zážitek, ale nic oproti tomu, co se stalo těsně předtím, zmiňovaná nehoda na motorce. Následný rok mého života byl jakoby nebyl...abych pravdu řekla ani si ho moc nepamatuji, hodně věcí jsem vytěsnila a poslední dobou v sobě ještě čistila.

Dnes je všechno jinak, během posledního roku přišla asi vůbec největší transformace. Ráno vstávám z postele a těším se. Našla jsem své poslání a SMYSL. Najednou mi věci celkově dávají větší a větší smysl. Neznamená to, že se nedějou smutné situace, že je svět najednou už jenom "sluníčkový" až naivní, kdepak, jde spíš o ten postoj, který k tomu člověk má úplně jiný. Najednou nevidím problém jako probém, ale jako příležitost.

Již 8 let mám po boku úžasného muže, moji velkou lásku, rodáka z Košic a náš vztah se vyvíjí velmi nestandartně oproti tomu, jak to chodí běžně... Je totiž lepší, lepší a stále lepší a lepší. Oba podnikáme, žijeme na pláži v jižní časti Egypta, máme 4 úžasné kočky a zachráněnou fenku jménem Abiat. Neměli jsme to vždy lehké, zažili jsme toho hodně ve stylu "nahoru, dolu", život nás naučil, podnikatelské pády nás naučily, v jeden moment v mém případě vcelku "vyhoření", revoluce v Egyptě a tak bych mohla pokračovat... Byly časy, kdy já osobně jsem byla pod vlastním zvláštním tlakem, nešťastná, sama sobě jsem se nelíbila, nekonečný kolotoč stresů, přežívání atd. 
 
Žila jsem život, kdy ten vnější svět ovlivňoval můj vnitřní, jakož, buďme upřímní, žije většina dnešní populace. Dnes už ale chápu, že jsem si za všechno mohla já sama.
 
Náš vnější život je odrazem toho vnitřního a ač si to neradi připouštíme, svůj život si tvoříme zcela sami.
 
Jakmile jsem si spoustu věcí uvědomila, změnila jsem své postoje a návyky, do života se mi začaly řítit příležitosti. Jedné jsem se intuitivně chopila ještě teda předtím, v době zoufalství a vlastně díky tomu jsem se i dostala na cestu osobního rozvoje a splnila si tak velký, již zmiňovaný sen... svobodně podnikat. ​

 
Ohromně mě baví inspirovat ostatní k tomu, aby si svoje cíle také plnili, protože to za to vážně stojí. Rozumím, jak nelehký výstup z komfortní zóny to je. Jenže jinak to nejde - změna může nastat pouze v případě, že člověk udělá první krok vpřed, tedy když vystoupí z toho komfortu.
 
Není možné dělat stejné věci a očekávat jiné výsledky. 

Lidé bohužel netuší jak to udělat a často ani kde vlastně začít? A dalším nejčastějších důvodem, proč si lidé nesplní to, co chtějí je, že vlastně netuší co chtějí... mají ale zcela jasno v tom, co určitě nechtějí, soustředí na to pozornost a pak se diví, že je jejich život stále stejný.

Právě proto jsem na základě velmi pozitivních zpětných vazeb z živých vysílání a předávání poznatků o tom, jak na sobě efektivně pracovat, vytvořila SOUHRN toho nejdůležitějšího. Dala jsem dokupy základ, který člověk potřebuje k tomu, aby měl teorii a tu uvedl do praxe. Tam je totiž nejčastější kámen úrazu a důvod, proč lidé nesklízejí výsledky a úspěch v životě - netuší, jak uvádět teorii do praxe a nebo ani nemají tu teorii.
 
Přeji Ti šťastné dny v radosti, lásce, zdraví a úspěchu​
 
S láskou
 
Moni C.
 
PS: zkratka Moni C. vznikla z odvození C = SEA = MOŘE a to právě z toho důvodu, že u moře žiju.

Josef Hoang

Za posledních 10 let jsem si prošel obdobím, ve kterém jsem zažil velké úspěchy, ale také pády. Sáhl jsem si na samé dno. Přišel jsem o všechno a kvůli své nevědomosti a neopatrnosti jsem se zapletl do takových problémů, že jsem se dokonce bál o vlastní život. 
Díky svým pádům jsem se „probudil“ a hlavně pochopil pravý smysl života.

Dnes už vím, že celá naše realita se odehrává zevnitř ven. Něco jako zrcadlo, to jak se se chováme a jak přemýšlíme, tak to se nám odráží v našem životě. Tudíž je velmi důležité, jak v životě jednáme a jak přemýšlíme. Podle toho si přitahujeme lidi a různé situace do našich životů.

Od devatenácti let žiji v Anglii a do pětadvaceti let jsem si splnil všechny svoje dosavadní plány, což bylo mít zdravou rodinku, hodnou ženu, pěkný dům, pěkné auto a dobrou práci. 

V roce 2012, když mi bylo čerstvě 27 let, splnil jsem si svůj velký sen a vyhrál jsem titul anglického šampiona v kickboxu ve střední váze. 

V práci jsem vydělával slušné peníze, mohli jsme si koupit, co jsme chtěli. Rodinku jsem měl zdravou, moje práce mě bavila. Měl jsem tedy všechno, co jsem kdy chtěl, ale uvnitř sebe jsem se cítil nenaplněný a prázdný. Neustále jsem se ptal sám sebe: „ Proč nejsem štastnej? Vždyť mám vše, co jsem kdy chtěl.“

VELKÁ ZMĚNA
V roce 2013 jsme s kamarádem otevřeli Tattoo&Piercing salón a z klidného malého městečka kousek od moře jsme se s rodinkou přestěhovali do rušného Londýna. 

Ze začátku bylo vše fajn, jenže po pár měsících po otevření salónu jsme stále byli bez výplaty a stěží jsme vydělávali na výdaje.

Tak jsem se s kamarádem dostal mezi lidi, kteří nelegálně obchodovali. Jednoho dne jsme se zapletli do jedné akce. Ten večer jsme byli bohužel moc naivní a přišli jsme o hodně. 
Dostali jsme se do velkého maléru.

Život se vám od základu změní, když vám jde o holý život!

Práci v Tattoo&Piercing salónu jsem nakonec musel ukončit. Rozhodnutí padlo, vrátíme se zpátky do toho malého městečka, kde nám bylo tak dobře. 

Vrátil jsem se zpátky k šoférování a začali jsme hledat bydlení ve městečku u moře. Vše vypadalo slibně a zase se nám začalo dařit.
Jenže když jsem se jednoho dne ráno připravoval do práce, zjistil jsem, že nemám doma klíče od auta. Vyběhl jsem na parkoviště před domem a moje auto bylo pryč! 
Ano, mezitím co jsme spali nahoře spolu s mým synem a těhotnou ženou, někdo se vloupal do našeho domu. Zloději se k nám dostali přes nezamčené dveře a odnesli si „jen“ klíče od mého auta a iPad, který jsme večer nechali dole na sedačce. 
V tu chvíli jsem věděl, že je to vážné. Že jsme přišli nejen o většinu majetku, ale i o soukromí.

Myslím si, že spousta lidí začne hledat „pravdu“ ve chvíli, když se ocitne na samém dně. Ať už je to kvůli nemoci, nebo když přijde o majetek, anebo o někoho velmi blízkého.

PROČ ??
Proč se mi tohle vše stalo? Proč jsem se necítil šťastný, když jsme se měli tak dobře? Proč jsem teď
přišel o všechno? Jaký to má smysl?

"Když je žák připraven,učitel se dostaví."

Na internetu jsem tenkrát narazil na člověka, který se zabývalspirituálním vývojem. 
A po zhlédnutí pár jeho videí jsem okamžitě pochopil, že to je ono.To je to, co jsem hledal!
Vše mi dávalo obrovský smysl a uvnitř sebe jsem poprvé cítil, že jsem na správné cestě.

Vyvíjet se spirituálně pro mě dnes znamená poznávat sám sebe. Nahlédnout hluboko do sebe, do samé podstaty bytí. Pozorovat myšlenky, pochopit proč tu jsme, odkud pocházíme a kam odcházíme. A taky si uvědomovat „neviditelný“ svět kolem nás..
Tohle nemá nic společného s žádným náboženstvím, je to jen čistá pravda o lidském bytí.

Uvědomění 

Najednou jsem o všech těch situacích, které se nám v minulosti staly, přemýšlel úplně jinak. Ať už to byly ty dobré, nebo ty špatné, nehledal jsem viníka svých problémů tam někde venku. Ale díky mému poznání jsem již chápal, že si za vše můžu sám. 
Všechno to dobré i špatné, co se mi za těch několik posledních let stalo, bylo jen důsledkem toho,na co jsem v minulosti myslel a jak jsem konal. Přesně to jsem si přitáhl do života.